Víte, jaký je rozdíl mezi ruční kosou a motorovou sekačkou? Ted asi mnozí z Vás kroutí hlavou a pochybují o mém zdravém rozumu. Tak ještě jednou.
Jste chalupář.
– Řeknete si – konečně se nemusím vláčet s kosou a můžu si jen tak celé sobotní dopoledne popojíždět se sekačkou.
Jste stálý obyvatel vesnice.
– Máte na věc jiný názor – zase přijedou chalupáři a budou celé sobotní dopoledne dělat kravál se sekačkami. Dal bych jim kosu, ať ukážou, co dovedou. Už víte, kde je ten rozdíl?
Komu se nechce pracovat, ať vynalézá
Říká se, že spousta vynálezů vznikla vlastně z toho důvodu, že je člověk líný tvor a chtěl si usnadnit práci. U vynálezu sekačky to asi platí. Prvnímu, komu se nechtělo otáčet se s kosou a hodlal s tím něco udělat, byl Edwin Budding, roku 1825. Pocházel, jak jinak, ze země dokonalých trávníků, z Anglie. Jeho sekačka, patentovaná o tři roky později, změnila dokonce pravidla některých sportů.
Najednou byl trávník posekaný trochu jinak, dokonaleji, a tak se musela zdokonalit pravidla nejznámějších sportů
· fotbalu
· tenisu
První sekačku táhlo zvíře, člověk sám nebo se zapřáhla za traktor.Později dostala motor, ještě později elektrický pohon. Sekačka se dál vyvíjela, až z ní vznikl například křovinořez. Také velice důležitý, a tak trochu otravný pomocník člověka.
Ještě dlouho budeme klepat kosu
Možná by si člověk myslel, že díky této technice zanikne původní žací prostředek – kosa – docela. Není to pravda. Je to stále žádaný pomocník, například tam, kde není zaveden elektrický proud. Tam by to šlo s elektrickou sekačkou dost ztuha. Klepat kosu tedy můžeme dál. I tu skutečnou i zimou. Víte, proč se tohle rčení používá?
Při naklepávání kosy vzniká podobný zvuk, jaký vychází z našich čelistí, když je nám zima. A mimochodem, kosa není jednostranně použitelná. Stačí si jen vzpomenout na husity, kteří s ní uměli i bojovat. Co myslíte, zvládli by to se sekačkou?