Z křesťanství nám je známo sedm hlavních hříchů, a to pýcha, závist, lakomství, hněv, lenost, obžerství a smilstvo. Podle katolického učení se hřešit nesmí, a pouze upřímná lítost a pokání nás může před peklem uchránit. Těchto vyjmenovaných sedm hříchů ovšem není nejhorších před Bohem. Jde ale o činy, které jsou středobodem celé hříšnosti člověka a vychází z nich další hříšné konání.
Hřích první:PÝCHA
Pýcha je považována za původní a také za nejzávažnější ze sedmi hlavních hříchů, protože je původcem všech ostatních. Někdy je dokonce označována za otce všech hříchů a jako nejvýraznější vlastnost samotného ďábla. Jde o sobectví, které následuje pouze vlastní touhy a rozmary, které staví před blaho ostatních lidí. Je to zalíbení v sobě a pohrdání druhými. Pyšný člověk chce uznání, pozornost a obdiv.
Hřích druhý: ZÁVIST
Ze sedmi hlavních hříchů je závist jediná, která přímo navazuje na Desatero přikázání. Je jedinou z nejsilnějších příčin neštěstí. Přináší lidem smutek a nutí působit ho i druhým. Závist je nespokojenost s vlastním životem, je to zármutek nad dobrem bližního. Ničí dobrou pověst a způsobuje hádky v rodině i mezi přáteli, vede také k sebezničení.
Hřích třetí: LAKOMSTVÍ
Lakomství je hřích touhy. Často bývá příčinou podvodů lhaní, vydírání i krádeží. Není pouze shromažďováním bohatství, ale hříšnou součástí je neochota rozdělit se o své bohatství. Nejde ale jen o shromažďování bohatství ve formě peněz nebo majetku, ale také moci či osobního vlivu.
Hřích čtvrtý: HNĚV
Hněv vychází z vášní člověka, proto není sám o sobě špatný, je v podstatě neutrálním aktem. Tedy jen do doby, než je obrácen proti nevinnému člověku. Hříšný nastane hněv teprve, až když se touží po pomstě. Kdysi byl hněv nazýván krátkým šílenstvím.
Hřích pátý: LENOST
Lenost si většinou představujeme jako nechuť něco dělat. Její definice je však mnohem širší. Lenost je ze všech hlavních hříchů nejkomplikovanější, je to vlastně vynechání odpovědnosti, vyhýbání se činnosti, která je povinností.