Svět si bez peněz nelze představit. Jsou to pro nás mince, bankovky, platební karty, ale také bezhotovostní peníze v bance. Dovedeme si vůbec představit, že dříve byly peníze i věci – např. peří, kameny, korálky a mušle? Prostě předměty, které byly považovány za cenné.
Nejstarší záznamy o penězích pocházejí ze starověké Mezopotámie (nynější jižní Irák) a jsou staré asi 4500 let. Tehdy se platilo váženým množstvím stříbra. Jako zlato, stříbro a měď sloužilo k placení starověkým Egypťanům. Číňané kovy při placení vážili až do 30. let minulého století.
Peníze se objevovaly také v mnoha, leckdy i legračních, tvarech. Byly to kamenné kotouče, solné tyče, měděné kruhy čisekerky nebo wampum – pás z korálků. Pro nás dnes velmi podivné, ale o jejich hodnotě a placení existovala velmi přísná pravidla.
NEJSTARŠÍ MINCE
Už v 7. století př. n. l. byly v nynějším Turecku zhotoveny nejstarší známé mince. Odtud se rozšířily do řeckého světa a během sta let do dalších vzdálených zemí. Byly na nich obrazce, potvrzující jejich hmotnost a znak neboli pečeť. To se brzy rozšířilo i do Evropy, i když dnes jsou mince kulaté, ale dříve jejich tvar důležitý nebyl.
Sbírání mincí
Důvod, proč se lidé zabývají numismatikou, bývá ten, že je fascinují pohledy na světové dějiny. Ty totiž odhalují množství údajů o císařích, králích a královnách, kteří je vydali, ale i o obyčejných lidech, kteří je používali. Sbírání mincí není jen koníček, ale přímo badatelský obor, s investiční možností, dosud ne zcela využívanou.
NEJSTARŠÍ PAPÍROVÉ PENÍZE
Jako první si výhodu papírových peněz při zacházení s penězi uvědomili Číňané. Vznikly vlastně ze stvrzenek, které obchodníci vystavovali lidem při ukládání mincí. V 11. století stát vytiskl vlastní stvrzenky pevné hodnoty, které začaly být používány úředně jako peníze. Než se začaly bankovky používat v Evropě, existovaly ručně psané papírové peníze.