Amerika je země neomezených možností. Tisíckrát omleté klišé. Já bych k tomu přidala i Japonsko. Stačí, když si člověk uvědomí, co vše z této zajímavé asijské země přibylo k naší kultuře.
– bojové sporty
– netradiční jídla
– nové styly v bydlení
– zajímavé filozofické nauky
– zahradnické umění
A právě posledně jmenované bych chtěla rozvinout více. Umění bonsai. Je to vlastně proces, při kterém zahradník pomalu mění mladý stromek tak, aby vypadal jako starý. Umění, které vzniklo před více než čtyřmi tisíci let pochází původně z Číny, ale brzy ho přejali právě v Japonsku. Mezi oběma styly je velký rozdíl.
– Čína – velmi silné, někdy drastické zásahy. Bude prosazena pěstitelova vůle za každou cenu.
– Japonsko – povýšili bonsai na umění. Zásahy nejsou mrzačením, ale jsou inspirovány volně rostoucími stromy.
Bonsai jako válečná kořist
Evropa si na své miniaturní stromečky musela ještě dlouho počkat. Ojediněle se tu jistě vyskytovaly, ale hlavní příchod byl až po druhé světové válce, kdy je přivezli vojáci jako válečnou kořist. To musela být pro tamní pěstitele asi docela velká ztráta, některé bonsaje jsou celoživotní díla svých majitelů. Kdo takovou trpělivost nemá a rád by už měl na parapetu nebo v zahrádce ten svůj malý zázrak, může si stromek koupit v zahradnictví a začít.
– Nejprve vybereme pohledovou stranu, což znamená tu, na kterou budou nejčastěji upřeny zraky
– A pak už jen zastřihávat
– Drátovat
– Prořezávat
– Hlavně nesmíme zapomenout zalévat a přihnojovat.
K tvarování se hodí především dřeviny, stromky a keře.Podle odborníků se dá takto tvarovat ale skoro každá rostlina. Prý velice zajímavě vypadá jahodník pampeliška nebo vinná réva. Bonsai se rozděluje na pět velikostí. Nejmenší se vejde na špičku prstu, její výška je od jednoho centimetru a nejvyšší má necelý metr. Jsou ovšem i dvoumetrové.