Ptát se, jestli jste jeli někdy vlakem, by bylo asi zvláštní. Myslím, že takových lidí by se našlo opravdu málo. Ale jeli jste někdy úzkorozchodnou dráhou neboli úzkokolejkou? A ještě k tomu tou stoletou, poháněnou párou? Je pravda, že taková příležitost už není tak velká, vzhledem k tomu, že u nás fungují pouze dvě společnosti, které ji provozují.
– Slezské zemské dráhy
– Jindřichohradecké místní dráhy
Pokud máte malé děti, můžete s nimi podniknout
– kouzelnou mikulášskou jízdu
– letní výlet parním vláčkem
– a jiné zajímavé akce.
Obě stejné, přesto každá jiná
Jestliže by obě dráhy spolu soupeřily, která má více kuriozit, asi by nakonec nevyhrála žádná.
· Slezská má nejstarší vagon – z roku 1895
o Jindřichohradecká má nejstarší lokomotivu – z roku 1897
· Slezská jezdí s nejsilnější lokomotivou
o Jindřichohradecká babička je nejvíce adrenalinová – nikdo neví, jestli kopce vysupí
A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Ale bylo by to zbytečné, v žádném případě to nejsou konkurentky. Každá je svým způsobem unikátní.
Rozhodně to nebyly hračky
Proč se vlastně tyto zmenšeniny dospělých vlaků konstruovaly? Bylo to zásluhou technického rozvoje na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Pro rychle se rozvíjející se průmysl bylo potřeba vymyslet nějakého silného pomocníka. A tak mašinky pomáhaly při převážení většího množství těžkého nákladu. Pobraly více než nákladní auta.
1. Asistovaly při velkých stavbách– přehrady, dálnice
2. Osvědčily se v areálech průmyslových závodů a dolů– v některých fungují dodnes
3. Byly nezbytné při svozu dřeva z lesů– s nákladními auty by to šlo těžko.
I přesto, že obě dráhy jezdí podle jízdního řádu celoročně, je úzkokolejka už spíše turistickou zajímavostí. Ale půvabnou. Kdo někdy projížděl parním vláčkem třeba krajinou České Kanady, mi jistě dá za pravdu.